emoce Archivy - Moderní Leader

Zabiják stud

Blanka Mrázková — Wed, 15 Mar 2023 15:53:34 +0000

Jak se vám líbí slovo zranitelnost? A co třeba stud, strach… Jsou vám příjemná? Nejspíš moc ne. Zato odvaha, otevřenost, autentičnost, ty už zní o poznání líp, že? Asi bych si tipla, která z nich byste si raději napsali do svého profilu. Napadlo vás někdy, že jedno bez druhého nemůže fungovat? Proč se vůbec stydíme, jak by to vypadalo bez studu a co s tím má společného zranitelnost? Čtěte dál.

Stud – ten, o němž se nemluví

Zažíváme ho všichni. Problém je, že se o studu málo mluví. Lépe řečeno, nemluví se o něm téměř vůbec. Jako by stydět se bylo špatné a nežádoucí. Pamatujete na “No tak, nestyď se, vždyť už jsi přece velký/á”. Tak jsme se radši naučili stud maskovat a vyhýbat se mu.

Stydíme se prostě neradi. Proč? Pocit studu totiž ukazuje na naše selhání, nedostatečnost, nezvládnutou situaci a umí velmi přesně zaútočit na vědomí naší vlastní hodnoty. Jakoby situace, ve které se stydíme, definovala to, kým jsme. Ve skutečnosti jde jen o to, jak situaci my sami vnímáme.

Stud nám jako špatný rádce našeptává, že pokud jsme nedostateční, nejsme hodni přijetí od ostatních. Prehistorické okénko: nejsi hoden přijetí = ostatní tě vyčlení = umřeš. Vědci dokonce zjistili, že emoční bolest způsobená studem je stejně intenzivní, jako bolest fyzická.

Dost traumat na tři krátké odstavce, že? A přesto, nebo právě proto, se o studu nemluví. A o to víc ovládá náš život.

Stud je, když…

mám poprvé zavolat novému klientovi
na poradě něčemu nerozumím, ale nechci vypadat jako blbec
se mluví o výsledcích a já jsem nejhorší
je moje dítě nemocné podruhé v měsíci a musím žádat šéfa o OČR
nemám peníze
se potřetí ptám na postup
mi šéf řekne “takhle se to nedělá”
musím někoho vyhodit
potřebuju říct nepříjemnou zpětnou vazbu
zaslechnu z kuchyňky své jméno a smích

Je to jen pár příkladů, které jsem posbírala mezi klienty a kolegy. Zkuste si v těch situacích představit sami sebe. Nebo na pomyslný seznam přidejte vaše vlastní zkušenosti se studem. Je důležité vědět, kdy vám stud stojí v cestě. Když znáte nepřítele, je snazší ho porazit.

Čtěte také: 3+1 tip na zpětnou vazbu

Zranitelnost – stud = odvaha

Překonání studu je základním předpokladem k tomu, abychom dokázali být autentičtí a dovolili si být zranitelní. Stud a odvaha jsou jako dva protipóly. Abychom se k odvaze dostali, potřebujeme nejprve překonat stud a vystoupit z komfortní zóny, otevřít se, jít s kůží na trh. Tedy být zranitelní.

Představte si, že jako manažer na poradě dostanete otázku, na kterou nemáte odpověď, i když byste ji mít měli. Jak zareagujete? Náš plazí mozek (viz prehistorické okénko výše) a jeho mluvčí Stud velí: “Něco si vymysli!” nebo “Na někoho to hoď!” nebo “Řekni, že to máš v počítači doma” nebo “Rychle to zahraj do autu”.

Jaké by bylo vstoupit do tohoto ringu odvážně a zranitelně? Třeba jednoduše a popravdě odpovědět: “Je mi to sice nekomfortní, ale na tuhle otázku nemám odpověď.”

Čtěte také: Intuice jako klíč k přežití topmanažera

Stud zabíjí firemní kulturu

Stud totiž zabíjí důvěru. A taky inovace a nové myšlenky. Prostředí, ve kterém je běžné zažívat stud, totiž nepodporuje žádné změny. Jenže to není na první pohled vidět a o to je to nebezpečnější.

Co s tím? Nejde o to nařídit lidem, aby se nestyděli. To je podobné, jako když pošlete dítě v noci do lesa a řeknete mu “neboj”.

Mnohem užitečnější a udržitelnější je naučit lidi ve firmě, že je v pořádku procházet v procesu učení určitým nekomfortem. Nepohodlí je součást růstu. Je to normální a dokonce žádoucí.

Podtrženo, sečteno: Chcete mít rostoucí firmu se zdravou firemní kulturou? Umožněte svým lidem nestydět se. Umožněte jim vstupovat do nekomfortu. Dovolte jim být zranitelní a odvážní. A nad tím vším – dovolte to sami sobě.

Čtěte také: Nestíhám, ztrácím se v operativě

Co dál?

Emoce cloumají firemním prostředím víc, než jsme ochotni si připustit. Chcete zjistit, jak moc se to týká vaší firmy? Zveme vás na webinář Emoce v leadershipu aneb manažeři jsou taky lidi. Je zdarma, jen se prosím registrujte tady, ať se tam vejdete 🙂 A můžeme vám poslat odkaz na vysílání.

Buďte odvážní,

Blanka

PS: Inspirací pro článek byla kniha Daring Greatly od Brené Brown, moc doporučuju.

Článek Zabiják stud se nejdříve objevil na Moderní Leader.

Ve víru emocí aneb jak si nenechat rozkrást své konto

admin — Thu, 23 Jun 2022 07:48:32 +0000

Jak často se vám stává, že jsou pro vás situace v práci i doma emočně náročné?

V posledních dnech jsem se do takových situací opakovaně dostala. Někdy se to tak zkrátka sejde! Některé z nich pro mě byly překvapivé a nutily mě k zamyšlení, čím to? Co bylo jinak než jindy? Co jsem podcenila?!

A přitom jsem si vzpomněla na pojem, který jsme zmiňovala na jednom z webinářů, který byl zaměřený na tematiku konfliktů. EMOČNÍ BANKA. Říká vám to něco? Slyšeli jste o tomto pojmu někdy? Co si pod tím představíte?

Má dáti/Dal

Je to jednoduché. Ukážu na příměru banky. Založíte si účet v bance, máte ho. Zamyslete se, jak se cítíte, pokud na něj peníze posíláte a jak se cítíte, když z něj peníze vybíráte. A teď se zamyslete, jak to na vás působí, pokud máte na účtě dostatek prostředků a jak to na vás naopak působí, pokud jste na nule nebo v kontokorentu. Je v tom pro vás rozdíl? Jaký vliv to má na vaše vnímání jistoty?

Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná

A stejné je to s emoční bankou. Buď si ji plníte nebo z ní vybíráte, případně vám ji plní někdo druhý a stejně tak z ní vybírá. Jak se to projeví a na co to má vliv? Představte si náročný den. Začíná to už ráno. Dítko se špatně vyspí a už to jede, všechno špatně. Nechce se obléknout, kňourá, je ve svých emocích. Přes to všechno se vám podaří ho odvést do školky a pak pokračovat do práce. Po cestě vás někdo vytútá, protože jste si dovolil jet podle předpisů a on by jel rád rychleji.

Přijdete do práce a hned se na vás vrhne šéf, že se na projektu něco pokazilo a hrozí ztráta klienta. Co se ve všech těch situacích děje s vaší emoční bankou? Hladina zásob klesá. Dítko vám je vysosává, řidič na silnici vám ji vysosává, i šéf. A vy přestáváte mít „nabito“. A s tím se náročné situace zvládají jen stěží.

Stabilní zásoby ve vaší emoční bance přispívají k hladšímu zvládnutí emočně náročných situací. Máte z čeho brát. Jak by to vypadalo v tomto konrétním příkladě? Pokud máte zásoby dostatečné, pak i zvládnutí nevyspalého dítka vám půjde s nadhledem a možná i s lehkostí. Nad urputným řidičem mávnete rukou a se šéfem začnete záležitost řešit konstruktivně. Pokud máte ale emoční banku vybrakovanou a jedete už nějakou dobu na dluh, je jen kousek od výbuchu.

Čtěte také: Mluvte s týmem tak, aby vás milovali

Pravidelně přispívejte!

A den jde dál, pár dalších náročných situací v práci, nepříjemná prodavačka v obchodě, partner, které/mu se v práci něco nepovedlo, atd. a vy jste na nule. Jak je z příkladu vidno, na vaši emoční banku má vliv i interakce s druhými. U některých lidí přímo cítíte, jak vyčerpávají vaše zásoby, jiní naopak hladinu navyšují, např. tím, že vás pochválí, řeknou, že vám to sluší, hezky a mile pozdraví, popřejí hezký den, apod. Někdy to bývá krátký proces, mnohdy ale dlouhodobější, který se může projevit změnou chování.

Zkuste se zamyslet, jak to máte vy vůči ostatním? Spíše jim konto brakujete nebo jste dárci a rádi přispíváte? Pozorujte to a pokud vám to situace umožní, zkuste vaši klasickou reakci změnit ve prospěch emočních bank vás obou/ všech. Sledujte pak, jaký to má na vás vliv a jaký vliv to má na zvládání emočně náročných situací a na vaši životní pohodu celkově.

Emocím standardně nebývá dáván takový prostor v programech týkajících se leadershipu. Často se setkávám s názorem, že emoce do práce nepatří. Patří, jsou naší součástí, jde jen o to, jak s nimi pracovat a vědomě k nim přistupovat. Mrkněte na naše další články na blogu Moderního Leadera, kde se zabýváme tématy souvisejícími s leadershipem, firemním prostředím, ale i těmi, které mají přesah do našich osobních životů.

Renča.

Článek Ve víru emocí aneb jak si nenechat rozkrást své konto se nejdříve objevil na Moderní Leader.

Jak ustát emoce druhých?

admin — Tue, 15 Mar 2022 17:47:08 +0000

„Renčo, víš, já mám v týmu poměrně dost žen a já nevím, jak mám pracovat s těmi jejich emocemi. Ničí mě to. Nerozumím jim. Nikdy nevím, jak mám zareagovat, když něco řeknu a ony se rozpláčou.“ Tak přesně s tímto tématem přišel kdysi jeden z mých klientů. Rozhodně nebyl první a rozhodně ani ne poslední, s kterým jsme podobné téma řešili.

A tak jsem si řekla, že by bylo fajn dát na téma emoce obecně svůj úhel pohledu, třeba i v souvisloti s webinářem Sabotéři nejen v leadershipu, který pořádáme s kolegyní Valčou 6. dubna, a který se tohoto tématu týká. Často je to propojené se vzorci chování, ve kterých fungujeme a které pro nás mnohdy nefungují.

Nádech, výdech

Jak ustát emoce druhých a nenechat se zatáhnout do jejich dramat? O čem to je, proč se to děje? Co je třeba, abychom takové situace zvládli bez ztráty kytičky? Pojďme si to ukázat na konkrétním příkladě:

Máme tu dva scénáře. Jeden „ideální“, druhý s potenciálními kiksy v průběhu. Začátek bude stejný. Jsem manažer a potřebuji své podřízené sdělit něco nekomfortního, třeba, že klient si na ni stěžoval, a to opodstatněně. Tady se nám budou scénáře rozcházet.

První „ideální“: S kolegyní se sejdu a danou věc sdělím, snažím se při tom být věcný a zároveň empatický. Kolegyně se rozpláče, je v silných emocích. Rozhodilo jí to. Jak zareaguji jako manažer? Můžu jen mlčet a dát bezpečný prostor nebo použít slova pochopení, účasti : „Jsem tu s vámi.“ „Chápu to.“ „Poplačte si, je to v pořádku.“ atd. Dám jí tím prostor k tomu, aby své emoce prožila, zpracovala. Pokud toho pak bude schopná, můžeme řešit záležitost věcně, bavit se o tom, co se musí stát, aby k takové situaci už nedošlo, co pro to ona může udělat, jestli potřebuje moji podporu, apod.

Emoce jsou důležité. Nepopírejte je!

Scénář dvě s variantou A, B nebo C.

Varianta A: S kolegyní se sejdu, danou věc jí sdělím a ona se rozpláče. A co teď já?! Cítím se velmi nekomfortně, protože nevím, co mám dělat. Sedím, utíkám očima jinam, je mi na těle nepříjemně, mám tendenci říct: „Neplač, to bude dobrý.“ Je to z části přirozené. Emoce druhých jsou pro nás mnohdy velmi nepříjemné, útočí na něco v nás, snažíme se, aby na druhé straně zmizely co nejdřív. Proto často slýcháme někoho říkat: „To bude dobrý, přestaň plakat.“ Nebo máme tendenci ze situace utéct, popřít ji, vyhnout se jí.

Varianta B: S kolegyní se sejdu a seřvu ji na dvě doby, že to pokazila a co teď jako s tím, tzn. já jsem v emocích. S velkou pravděpodobností pak přijde i silná rekce na druhé straně, třeba ve formě pláče. A už jsme uzavřeni v kruhu emocí a to znamená jen jediné, že teď rozhodně nic nevyřešíme.

Varianta C: S kolegyní se nesejdu, protože nevím, jak jí to mám říct. Neumím to, je mi to nepříjemné. Nedokážu to. A i kdybych připustila, že se v tomto scénáři s kolegyní sejdu, pak jí rozhodně nepředám informaci, jak potřebuji. Kroužím kolem a kolem a nejdu k jádru věci. Čím to? Příčinou může být právě opakovaný vzorec chování, který je spojený s nepříjemným pocitem, který přejde do větší emoce.

Objevte svoje sabotéry

Opakované vzorce chování vznikají v dětství a projevují se nám na nejrůznějších úrovních.Ve výše zmiňovaném webináři se o nich bavíme jako o sabotérech, kde každý má své specifické projevy, limitující přesvědčení, pocity, myšlenky. Společně hledáme, kteří se objevují vám ve vašem životě. A v druhém dílu webináře vysvětlujeme i konkrétní praktické postupy, jak na ně. Z referencí účastníků, kteří prošli prvním turnusem vyplývá, že byl pro ně velkým přínosem, uvědomili si některé své tedence v chování a přišli na to, jak je změnit. Pokud máte zájem dozvědět se víc, mrkněte se sem. Budeme se s Valčou těšit!

Článek Jak ustát emoce druhých? se nejdříve objevil na Moderní Leader.