Stud – ten, o němž se nemluví

Zažíváme ho všichni. Problém je, že se o studu málo mluví. Lépe řečeno, nemluví se o něm téměř vůbec. Jako by stydět se bylo špatné a nežádoucí. Pamatujete na “No tak, nestyď se, vždyť už jsi přece velký/á”. Tak jsme se radši naučili stud maskovat a vyhýbat se mu. 

Stydíme se prostě neradi. Proč? Pocit studu totiž ukazuje na naše selhání, nedostatečnost, nezvládnutou situaci a umí velmi přesně zaútočit na vědomí naší vlastní hodnoty. Jakoby situace, ve které se stydíme, definovala to, kým jsme. Ve skutečnosti jde jen o to, jak situaci my sami vnímáme. 

Stud nám jako špatný rádce našeptává, že pokud jsme nedostateční, nejsme hodni přijetí od ostatních. Prehistorické okénko: nejsi hoden přijetí = ostatní tě vyčlení = umřeš. Vědci dokonce zjistili, že emoční bolest způsobená studem je stejně intenzivní, jako bolest fyzická. 

Dost traumat na tři krátké odstavce, že? A přesto, nebo právě proto, se o studu nemluví. A o to víc ovládá náš život. 

Stud je, když…

• mám poprvé zavolat novému klientovi
• na poradě něčemu nerozumím, ale nechci vypadat jako blbec
• se mluví o výsledcích a já jsem nejhorší
• je moje dítě nemocné podruhé v měsíci a musím žádat šéfa o OČR
• nemám peníze
• se potřetí ptám na postup
• mi šéf řekne “takhle se to nedělá”
• musím někoho vyhodit
• potřebuju říct nepříjemnou zpětnou vazbu
• zaslechnu z kuchyňky své jméno a smích

Je to jen pár příkladů, které jsem posbírala mezi klienty a kolegy. Zkuste si v těch situacích představit sami sebe. Nebo na pomyslný seznam přidejte vaše vlastní zkušenosti se studem. Je důležité vědět, kdy vám stud stojí v cestě. Když znáte nepřítele, je snazší ho porazit. 

Čtěte také: 3+1 tip na zpětnou vazbu

Zranitelnost – stud = odvaha

Překonání studu je základním předpokladem k tomu, abychom dokázali být autentičtí a dovolili si být zranitelní. Stud a odvaha jsou jako dva protipóly. Abychom se k odvaze dostali, potřebujeme nejprve překonat stud a vystoupit z komfortní zóny, otevřít se, jít s kůží na trh. Tedy být zranitelní.

Představte si, že jako manažer na poradě dostanete otázku, na kterou nemáte odpověď, i když byste ji mít měli. Jak zareagujete? Náš plazí mozek (viz prehistorické okénko výše) a jeho mluvčí Stud velí: “Něco si vymysli!” nebo “Na někoho to hoď!” nebo “Řekni, že to máš v počítači doma” nebo “Rychle to zahraj do autu”.

Jaké by bylo vstoupit do tohoto ringu odvážně a zranitelně? Třeba jednoduše a popravdě odpovědět: “Je mi to sice nekomfortní, ale na tuhle otázku nemám odpověď.”

Čtěte také: Intuice jako klíč k přežití topmanažera

Stud zabíjí firemní kulturu

Stud totiž zabíjí důvěru. A taky inovace a nové myšlenky. Prostředí, ve kterém je běžné zažívat stud, totiž nepodporuje žádné změny. Jenže to není na první pohled vidět a o to je to nebezpečnější. 

Co s tím? Nejde o to nařídit lidem, aby se nestyděli. To je podobné, jako když pošlete dítě v noci do lesa a řeknete mu “neboj”.

Mnohem užitečnější a udržitelnější je naučit lidi ve firmě, že je v pořádku procházet v procesu učení určitým nekomfortem. Nepohodlí je součást růstu. Je to normální a dokonce žádoucí. 

Podtrženo, sečteno: Chcete mít rostoucí firmu se zdravou firemní kulturou? Umožněte svým lidem nestydět se. Umožněte jim vstupovat do nekomfortu. Dovolte jim být zranitelní a odvážní. A nad tím vším – dovolte to sami sobě. 

Čtěte také: Nestíhám, ztrácím se v operativě

Co dál? 

Emoce cloumají firemním prostředím víc, než jsme ochotni si připustit. Chcete zjistit, jak moc se to týká vaší firmy? Zveme vás na webinář Emoce v leadershipu aneb manažeři jsou taky lidi. Je zdarma, jen se prosím registrujte tady, ať se tam vejdete 🙂 A můžeme vám poslat odkaz na vysílání. 

Buďte odvážní, 

Blanka

PS: Inspirací pro článek byla kniha Daring Greatly od Brené Brown, moc doporučuju.

Článek Zabiják stud se nejdříve objevil na Moderní Leader.